|
|
|
|
|
|
| |
skutečný počet návštěvníků
bez reloadů
![[CNW:Counter]](http://counter.cnw.cz/impact.cgi?tomage&5&000000&F7D64A&on)
od 9.2.2004
|
 |
|
| Putování po spojených státech, část 1. – Las Vegas |
|
|
|
Vydáno dne 19. 03. 2004
V létě minulého roku jsem strávil 4 měsíce v USA (převážně v Montaně). Kromě práce jsem i docela dost cestoval a hodně toho viděl. Tento článek je prvním z několika dalších.
A už jsem zase na cestě. Je podzim, ve Wyomingu už začalo sněžit, ale tady v Nevadě je nedýchatelné dusno. Jeep má sice klimatizaci, jenže ve vedru nevydrží běžet moc dlouho.
Ani ji nespouštím a nechávám to na staženém okénku. Nic na tom nemění ani fakt, že už je téměř noc. Svištíme si to spolu po dálnici 94, směrem do Vegas.
Motor si spokojeně přede a jen doufám, že vydrží. Už jsem si na něj zvyknul. Jen na téhle velké cestě už má za sebou dobrých tři tisíce mil a posledních pět set ho ještě čeká.
Není nejmladší a také není v nejlepší kondici. Odevšud mu prýští olej a rozvodový řemen vypadá, že pamatuje válku severu proti jihu.
"Las Vegas 10 miles", hlásí cedule. Nevada je pustina bez života. Za celou cestu jsem nic prázdnějšího neviděl. Jen dálnice a písek.
Tady jsem teprve pochopil proč byla Mohavská poušť vybraná k testům jaderných zbraní. Vyhoupl jsem se na poslední kopec a přede mnou se rozprostřelo rozsáhlé údolí plné světel. Viděl jsem hodně měst, ale tohle se popsat nedá. Hraje všemi barvami. Požitek z téhle nádhery je umocněn nejen odloučeností od okolního světa, ale i tím, co se o městě říká. Lidem se tu mění život. Začínám sjiždět do údolí. Z obou stran se k dálnici přidávají další a další silnice a provoz houstne. Bohatost a okázalost je vidět čím dál víc. Tady v Las Vegas jsou silnice natolik osvětlené, že v noci ani není potřeba svítit. Přidávají se palmy a neonové reklamní billboardy lákající do zdejších proslulých kasin.
Už teď si město vychutnávám, a to ještě nejsem na Las Vegas Boulvard, známém též jako Strip. Na světlech se řadím do pruhu, abych odbočil na dálnici 215.
Původně dvoupruhá dálnice je nyní čtyřpruhá a 215 na tom nebude jinak. Souvislý proud jede ve všech pruzích rychlostí šedesáti mil.
Rozestupy minimální, změna pruhu nemožná. Konečně odbočka na Strip. Jsem rád za pouhou třípruhou silnici a první místo na světlech. Zelená a Start.
Využívám momentu, kdy se soupeři teprve vzpamatovávají ze šoku, ke změně pruhu a odbočení na parkoviště schované u prvního z kasin - Mandalay Bay.
Elegantní budova, snad o pětadvaceti poschodích, prohnutá do tvaru koňské podkovy.
Od zdola až nahoru se po celém obvodu táhnou zlaté světelné pruhy, zakončené v bílé čepici se zlatým názvem kasina.
Posazená v parku palem s množstvím vodních fontán, je chráněna u vstupní brány dvěma sfingami v nadživotní velikosti. Jde se.
Po sfingách následují další sochy a bazény, do nichž se z výšky valí masy vody. Vystupuji po schodech se zlatým zábradlím do dalšího patra.
Procházím chodbami z mramoru a snažím se zorientovat v bezpočtu podlaží a místností. Vcházím do místností, kde se hraje ruleta, Kostky, Poker a Black Jack.
V následujícím sálu je několik řad jednorukých banditů. Všude je živo. Pokud lidé nehrají, alespoň přihlížejí. U kostek vyhrála postarší dáma a sklízí zasloužený obdiv.
Každé kasino má svou atrakci. V Mandalay to je prosklené akvárium se čtyřmetrovým žralokem. New York Centre má horskou dráhu.
Francouzské centrum má Eiffelovu věž, která jaksi prorůstá přilehlým kasinem. Luxor má pyramidu, z jejíž špičky září do nebe modrozelený laser.
Navíc pyramidu hlídá obří sfinga. Kasinu Mirage dominuje terasovitý vodopád, který se od shora dolů rozšiřuje a na svém posledním stupni dosahuje šířky kolem sedmdesáti metrů.
Ve Stratosphere Building si můžete skočit volným pádem z padesáti metrů. Kousek za New York Center, kterému kromě mrakodrapů navíc vévodí socha Svobody, je pohádkový svět od Disneyho.
K vidění je tu dokonce celý hrad s modrými a červenými kulatými věžičkami, co vypadají jak dort. Belagio je pro změnu od Stripu odděleno umělým jezerem s další atrakcí. Takzvaná zpívající fontána tančí do rytmu hudby. Jednou na Sinatru, příště na Edith Piaf. K nezapomenutelným zážitkům patří poslední z kousků, které fontána umí. Na závěr skladby se před Vámi v celé délce jezera postaví během zlomku vteřiny třicetimetrová stěna vody.
Prošel jsem všemi kasiny, včetně Ceasar Palace, Monte Carla, Flaminga a Tropicany. Po třetím už mezi nimi nedělám rozdíly.
Zdržuji se tedy raději na ulici. Projíždějí se tu bílé limuzíny, Ferrari, Porsche a všudypřítomné nejnovější modely Corvett.
Z dálky zaslechnu hity sedmdesátých let. Jdu někam do baru, ve kterém to zároveň vypadá jako na koncertu. Na podiu jsou tři chlapíci s afrem a širokými nohavicemi.
V pozadí ještě dvě pěkné holky v bílých přiléhavých oblečcích. Zpívají na živo jedny z nejlepších písniček, co znám. Vydržel bych tu celou noc, ale je už dost pozdě, kolem jedné v noci.
Nakonec se ještě vydávám na konec Stripu ke Stratosphere Building. Když tam dorazím, mají už většinu heren pozavírané. Vracím se zpátky, je to cesta na hodinu.
Po ulicích se prochází už jen ženy volných mravů a drogoví dealeři. K jednomu jde zrovna ochránkyně zákona. Konečně usedám do Jeepa.
Jsou tři hodiny ráno a nemám ještě vyřešeno spaní. Představa, že bych se vyspal přímo na parkovišti mě opouští záhy po příjezdu hlídkového vozu. Vyrážím tedy po Stripu na sever.
Nemám moc benzínu, ale ceny dva a půl dolaru za galon jsou opravdu trochu moc. Napojuji se na Interstate 15 a jedu zbytek noci z Nevady přes Arizonu do Utahu.
Snažím se dostat k vyhlédnutému městu, ale v šest ráno jsem už natolik unavený, že zbývajících deset mil nejsem schopen zvládnout.
Po zkušenosti z Idaho raději sjíždím z dálnice do nějaké vesnice, zamykám auto a po sklopení zadních sedaček se ukládám k zaslouženému odpočinku...
Tom Lomica City-line, USA 2003, Popovídat si můžeme na diskuzním fóru
|
|
|
| |
|
|
| |
| |
|---|
| Dnešní akce:
|
|---|
|
Na dnešní den nebyla vložena žádná aktualita. |
|---|
|
|
| |
|
|
