|
|
|
|
|
|
| |
skutečný počet návštěvníků
bez reloadů
![[CNW:Counter]](http://counter.cnw.cz/impact.cgi?tomage&5&000000&F7D64A&on)
od 9.2.2004
|
 |
|
| Putování po spojených státech, část 3. – Yellowstone NP - dokončení |
|
|
|
Vydáno dne 02. 04. 2004
Po nějakých dvou mílích pochodu se přede mnou rozprostírá hladina Lewis Lake. Mírně pocuchaná letní breezou v sobě zrcadlí asi tři míle vzdálené kopcovité pohoří. Les je po požáru z roku 1990 pěkně prořídlý, a tak je tu pěkné vedro. Pěšina se stáčí ke kanálu, který je přirozenou spojnicí obou jezer. Voda je průhledná až na dno. Jsou vidět obrysy spadlých kmenů. Oba břehy kanálu jsou lemovány ohořelými kmeny, které trčí z vody nebo do ní směřují. Po chvíli se na druhé straně objevuje ostroh, který je vlastně úžinou vedoucí do slepého ramena. Tam, kde voda nemá tak silný proud, se usadily lekníny. Ten pohled stojí za to. Z dálky je slyšet přibližující se pádlovaní, ze kterého se vyklube tramp v klobouku. Tísní se v krátkém cestovním kajaku z hnědého dřeva. Za další čas potkávám dalšího. S tím už prohodím pár slov. Spíš zdvořilostní konverzace bez většího významu. Oba jsme tu ze stejného důvodu. Odpočinout si od lidí.
Jak stoupám proti proudu, stává se z kanálu široká mělká řeka se spoustou zátočin a malých peřejí. Teď si připadám jako v Kanadě. Už chybí jen medvěd lovící lososy ve vodě. Když se z řeky stává horská bystřina, proplétající se mezi balvany, dostávám se k břehu Lewis Lake. Dívám se na mapu a hledám most, přes který bych přešel na druhou stranu. Most nikde, musí se brodit. Nové kožené pohorky jsou jak ze železa. Říká se, že se prošlápnou až po sto kilometrech. Začínám tomu věřit. Ledová voda a oblázkové dno, do kterého se bořím, působí jako balzám na zničená chodidla. Slunce se sklání nad obzor a začíná pomalu rudnout. Jestli to nestihnu do tmy, budu muset strávit noc na cestě. Po tmě bych point už nenašel. Na jižním břehu Shosone Lake se pěšina šplhá pěkně do kopečka. Je vidět napříč celým jezerem. Podle všeho se kopce kolem sbíhají přímo do jezera. Od hladiny jsem nastoupal dobrých sto metrů a přímo pode mnou se objevila ohromná mokřadní louka. Přemýšlím, jestli je to spíš louka nebo už močál. Každopádně kypí životem. Hejna hus ve vodě, srnci a jeleni se brouzdají z ostrova na ostrov, ve vzduchu poletují hejna divokých kachen a hus.
Pěšina se střídavě vyhupuje nahoru a dolů, kde překonává potok. Než se dostanu k 8M1, brodím ještě dvakrát. 8M1 je v pěkném místě. U potoka, schovaný v lese. Je tu postavený stan a venku se suší ponožky a pohorky. Jo, pohorky. Už teď skoro nechodím, a to mi zbývají dobré tři míle k 8M2. Konečně jsem dorazil. Od cesty jdu po odbočce k louce, kterou protíná vlnící se potok. Rychle stavím stan a jdu ještě pověsit zásoby. Podle rangerů 100 yardů od stanu a aspoň 10 stop vysoko. Slunce zapadlo a noc přichází pěkně rychle. V potoce se jen stačím umýt, vyčistit zuby a narychlo přeprat tričko a ponožky. Do stanu už lezu po tmě. Po videu, které jsem shlédl u rangerů čekám cokoliv. Včetně funící medvědí hlavy ve stanu nade mnou, až se v noci probudím. Budil jsem se často, v lese je živo. Asi půl kilometru ode mě vyvádí skupinka kojotů. Pár metrů ode mě se vodou prochází nějaké zvíře, nejspíš los. Všiml jsem si, že kolem potoka vedla zvířecí stezka a zrovna v místě, kde mám stan překračovala vodu a mizela do lesa. Holt divočina.
Ráno jsem koukl do mapy a trochu se vyděsil. Obešel jsem asi čtvrtinu Shosone Lake a kanál Lewis River Chanel. Teď mě ale čekalo 25 mil terénem kolem celého zbytku Shosone Lake plus návrat k Jeepu. Vzbudil jsem se kolem osmé a kolem deváté už opouštěl point. Cestou jsem sundal zásoby a už na pochodu se nasnídal. Po asi dvou hodinách jsem dorazil k Gesyr Basin. Oblast byla cítit už z dálky sírou a dusivým vlhkým zápachem. Travnatý povrch stejně tak, jako hejna krvelačných komárů zmizely a zem vystřídala bílá krusta. Po obou stranách pěšiny se objevují bublající tůňky, na okrajích ohraničené barevnými, převážně hnědými a oranžovými usazeninami tvořící jakousi korunu. Některé vypadají jako obří třímetrové pizza pánve. Jiné jsou nenápadné díry v zemi zpola zalité vroucí vodou. Jinde vypadají jen jako bahnité jezírko, na jehož hladině poskakují miniaturní bublinky, jako když se do sklenice nalije minerálka. Je tu i odbočka na další místo, v jehož názvu je slovo vulcano, ale kvůli zvýšené geotermální aktivitě byla uzavřena. Toto léto mají všichni v okolí Yellowstonu strach. Celý park je vlastně ohromná asi 25 mil široká caldera spícího kráteru. Uprostřed Yellowstone Lake se ale jiný vulkán probouzí k životu a tím jak roste vytlačuje vodu z jezera, které se rozlévá. Kdyby jednou vulkán spustil, zdevastuje okolí o rozloze několik set mil čtverečních.
Pokračuji dál k severní zátoce. Cestou je vidět jezero v celé své délce, odhadem 8 km. Zhruba uprostřed je místo, které se jmenuje Narrows a dokud člověk není v podélné ose jezera, vidí vlastně pořád jen jeho polovinu. Horší se počasí, je zataženo, ale ještě neprší. V nejsevernější části výběžku sbíhám dolů k jezeru na oblázkovou pláž, po které absolvuji pochod v plné polní. Co krok, to půl kroku zpátky. Na konce je písečný přesyp, u kterého stojí ukazatel. K Jeepu ještě deset mil. Potkávám rodinku na výletě. Přišli ze severu a informují mě, že asi 10 minut chůze směrem, odkud přišli, je na louce pasoucí se los s mládětem. Já na to, že musím jít, že mám před sebou ještě dlouhou cestu. Podle přízvuku mě typují na Němce. Loučím se a s úsměvem pokračuji dál.
Zbytek cesty je středním terénem. V teniskách bych si ho dát nechtěl. Severní strana jezera na mě působí mnohem divočejším dojmem. Taky sráz je strmější. Jak se blížím ke kanálu, tentokrát z druhé strany, opět ubývá stromů. Posledních 5 mil se jmenuje Dog Horse trail a vede vesměs mrtvým lesem, kde se dere vzhůru nový porost. V něčem podobném jsem na Mount Washburn, taky v Yellowstone potkal grizzlyho. K Jeepu jsem došel kolem šesté večer. Od devíti jsem se prakticky nezastavil. Za včerejšek jsem udělal 15 za dnešek 25 mil což je v přepočtu kolem 60 kilometrů za den a jedno odpoledne. To byla pohoda, když už jsem nemusel šlapat po svých. Do Big Sky jsem dorazil kolem osmé. Ale stálo to za to.
Tom Lomica City-line, USA 2003, Popovídat si můžeme na diskuzním fóru
|
|
|
| |
|
|
| |
| |
|---|
| Dnešní akce:
|
|---|
|
Na dnešní den nebyla vložena žádná aktualita. |
|---|
|
|
| |
|
|
