|
|
|
|
|
|
| |
skutečný počet návštěvníků
bez reloadů
![[CNW:Counter]](http://counter.cnw.cz/impact.cgi?tomage&5&000000&F7D64A&on)
od 9.2.2004
|
 |
|
| Putování po spojených státech, část 4. – Mt Washburn, Canyon area, setkání s grizzlym |
|
|
|
Vydáno dne 20.04.2004
Pár lidí už mi doporučovalo ať se jdu podívat na Velký kaňón v Yellowstonu. Agněžka dokonce říkala, že je to to nejhezčí, co ve státech minulý rok viděla. Společný termín jsme bohužel tentokrát nenašli a tak jsem vyrazil sám. Bylo už hodně pozdní odpoledne, když jsem se vydal na mou oblíbenou východní bránu. Na Ranger station jsem dorazil kolem čtvrté odpoledne se stejnou žádostí jako vždy. Chtěl bych strávit noc v parku. Dívali se na mě jak na zjevení. Že už jdu docela pozdě a že za světla ani nestihnu se podívat na video o medvědech a dojít na vybrané místo. Ranger tu byl nový a tak si přizval mojí známou rančerku, ať mu jde pomoct. Ta se jen na mě podívala, zeptala: „Are you the one from Big Sky? “ Já na to s úsměvem: „That’s me. Hi, nice to see you again. How are you doig today?“ „Doing fine“ Pak už jen řekla mladíkovi: „ Já ho znám, ten dal 40 mil kolem Shosone lake, běž mu vybrat point. “ Obrátila se na mě a s úsměvem: „Last minute man.“
Okolo canyon area bohužel bylo všechno obsazené, a tak se hledalo dál až jsme se dostali k pointům pořádně na severu poblíž nejvyšší hory Yellowstone NP .Mt.Washburn. Point byl na protější straně asi 6 mil od cesty. Když mi dávali štempl do mého povolení neopomněli se zmínit, že to budu mít s časem docela na fest. Sedl jsem do Jeepa a hnal to maximálku směrem na severní bránu. Maximální rychlost je v celém parku 45 Mph. Někde je jenom 15. Dorazil jsem k parkovišťátku pobral věci a vydal se na point. Samozřejmě, jsem po asi půlhodině zjistil, že se cesta ztrácí. Vracel jsem se a hledal oranžové značky. Podle jednoduché mapky jsem měl projít kolem velkých jezer a pak jít do hor. Můj point se nacházel na Observation peak. Slunce zapadlo ještě před tím než jsem dorazil. Když jsem dostavěl stan byla už úplná tma. V bezpečnostních pokynech všude varují před pohybem ve volné přírodě po setmění. Navíc tady na severu parku bylo víc medvědů než obvykle.
Ráno jsem se rychle sbalil a upaloval do údolí. Chtěl jsem být na Mt. Wasburn co nejdřív. Kolem poledního sluníčko pořádně pálí. Přeci jen už to je víc než ve čtyřech tisících. V oblasti jezer vedla pěšina skrz louku. Na té se ovšem usídlilo stádo asi 40 bizonů. To byla podívaná. Některý jen líně polehávali, jiní se váleli v prachu a jiní se sebou zápasili. Musel jsem je obejít pořádným pralesem. To mi vzalo dalších 45 minut navíc oproti plánu. Šlapal jsem si to mezi polehlými místy, kde trávili noc.
Dostal jsem se konečně k Jeepu, kterým jsem se dovezl na parkoviště asi 3 míle severně. Popravdě mě výstup na Mt Washburn docela zklamal. Dojel bych tam i autem, taková to byla autostráda. Podle slov rangerů ale stojí za to sejít z něj na druhé straně do opuštěných oblastí kolem Velkého kaňonu. Měli pravdu. Cesta byla vysloveně neprošláplá a po přechodu několika lysých kopců jsem se dostal do lesa, kde jsem se musel prodírat pořádnou houštinou. Kolikrát jsem ani nevěděl, jestli ještě jdu po pěšině nebo už po zvířecí stezce. Tak jako na odvrácené straně Shosone lake, i tady byla geotermálně aktivní oblast. Bylo to tady trochu divočejší než u jezera. Tady bych i věřil varování, že se krusta může prolomit. Byly tu sopouchy velké jako sochy a bahnitá jezírka velikosti jámy na mamuta. Byla tu celá bílá pole, ze kterých místy vyrůstaly stromy. Nějakým záhadným způsobem dokázaly přežít v silně kyselé půdě zalévané sirnou minerálkou. Pole jsem nechal za sebou a už si to šlapal ke kaňonu, když příroda zavolala. Sešel jsem z cesty, hodil batoh na zem, vyndal toaleťák a pro všechny případy vzal UDAP.
Našel jsem si místečko a pokračoval. Dost nečekaně prořízl zpěv ptáků nějaký hluk. Nejdřív se si myslel, že kousek ode mě padá strom, ale když to pokračovalo a přibližovalo se, došlo mi, že to bude něco velkého. Trošku jsem zrychlil proces, abych neměl svázaný ruce a připravil se na kontakt. Vylézt na strom nepřipadalo v úvahu. Příliš málo času. Ještě jsem si vzpomněl na poučku dělat nějaký zvuk. Nenapadlo mě nic jiného než začít zpívat písničku, kterou jsem si broukal už od rána. „ Nebylo kam šloupnout, jak pořád pršelo, nad rybníky a blaty mokrý slunce svítilo a kouřilo se z lesů a vzduch se jarem chvěl, jenže já měl jarní žízeň tak na pivo jsem šel. Takhle teda začal ten náš Jižanskej rok, a foukal jižní vítr, já bych se z toho cvok. Aby to bylo dobře já dělat všechno chtěl, ale měl jsem letní žízeň tak na pivo sem šel. “ Ta mrška, co se na mě řítila, se zastavila deset metrů ode mě, ale ještě pořád nebyla skrz mlází vidět. Nasadil jsem další sloku, a v tom zase začaly praskat polehlý kmeny a ta potvora se vymrštila do výšky. Nad mlázím jsem uviděl ohromný kulatý záda. Něco, jako když vezmete březí krávu a hodíte přes ní zrzavou ovčí kůži, ale s delší srstí. Pak to pelášilo v pravém úhlu od svého původního směru. Los by takový kravál nikdy neudělal, deer (srnec – pozn. redakce) není tak velký a jelen má parohy a je taky menší a štíhlejší. Pak tu máme medvědy. Černý má barvu v názvu a mládě je menší než tohle, i když by mělo správnou barvu. Nic jiného než grizzly to být prostě nemohlo. Soudě podle velikosti to ještě byl mladý jedinec. Taky by tomu nasvědčovalo to rámusivé chování, prostě si ještě hrálo, chtělo něco z legrace prohnat. Místo toho se samo polekalo. Na váhu nemám odhad, snad něco přes 5,7 metráků. V kohoutku to mohlo mít kolem metru sedmdesát, osmdesát. Škoda, že nebyl čas udělat pár snímků. Takováhle příhoda člověka rozhodí. Uvědomí si, že je taky jen článkem v potravním řetězci a nikoliv koncovkou.
Ke kaňonu už to byla pěkná procházka. Pak se jde na jeho okraji až na Great view point. Dole tak sto metrů pod vámi jsou vidět peřeje i vodopády. Stěny kaňonu jsou pěkně vybarvené do ruda, oranžova, žluta i bíla. Dole v sesuvech rostou řídce smrky. Prostě idylka. Zpátky k Jeepu to byl ještě štreka. Takových deset mil. Asi dvě sem ušel a dostal ke křižovatce. Tam jsem chytil stopa, který měl dostal až k autu. Jak jinak těsně před setměním. Další dobrý den byl za mnou a zítra zase do práce.
Tom Lomica City-line, USA 2003, Popovídat si můžeme na diskuzním fóru
|
|
|
| |
|
|
| |
| |
|---|
| Dnešní akce:
|
|---|
|
Na dnešní den nebyla vložena žádná aktualita. |
|---|
|
|
| |
|
|
